02
Učebnice tvrdí, že se rozhoduješ jako kalkulačka. Pak ale přijde čtvrtá kofola, sleva a názor party. Poznáš zkratky v hlavě, které tě denně šidí, a naučíš se je aspoň občas přechytračit.
TRADIČNÍ POHLED NA ROZHODOVÁNÍ
Podle Adama Smithe (1723 – 1790) se člověk při rozhodování nechová jako altruista, ale jsme racionální jednotlivci sledující vlastní prospěch. Když se rozhoduješ, co si koupíš k jídlu, neřešíš dobro pekaře, ale vlastní potřeby, hlad, chuť, cenu. Právě tato orientace na vlastní užitek je základem fungování trhu.
Každý účastník sleduje svůj zájem, ale dohromady to vede k efektivnímu uspokojování potřeb celé společnosti.
1
Rozhoduješ se podle svých osobních zájmů
2
Chceš získat co největší užitek a zaplatil co nejmíň (peníze, čas, energie)
3
Rozhoduješ se na základě sběru informací a analýzuješ všechny možností
4
člověk je jako kalkulačka
Možná máš pocit, že některá rozhodnutí děláš kvůli ostatním. Když se na to podíváš upřímně, vždycky v tom hraje roli i to, co chceš ty. Uděláš něco podle rodičů, protože chceš mít doma klid a pohodu. Pomůžeš spolužákovi, protože chceš dobré vztahy a taky chceš aby příště pomohl tobě. Přispěješ na charitu, protože chceš mít dobrý pocit, že jsi udělal správnou věc.
It is not from the benevolence of the butcher, the brewer, or the baker, that we expect our dinner, but from their regard to their own interest.
PLATÍ, ŽE ČÍM VÍCE, TÍM LÉPE?
Smith říká, že člověk chce maximalizovat užitek. Zároveň platí, že užitek klesá s každou další jednotkou. Lépe se to pochopí na následujícím příkladu.
Smith říká, že člověk chce maximalizovat užitek. Jenže aby to dokázal, musí chápat jednu důležitou věc, že každá další jednotka mu přináší menší hodnotu než ta předchozí. Zní to zvláště, ale na následujím příkladu to bude jasné.
Výlet v létě, vedro, hory. Jdeš do kopce tři hodiny a konečně dorazíš do restaurace. Sedneš si, odpočineš si a přinesou ti studenou skleničku Kofoly. Napiješ se a připadáš si jako v ráji. Objednáš druhou. Pořád skvělá. Objednáš třetí a začínáš cítit, že už to není ono. Už to není ta odměna jako na začátku. Do čtvrté Kofoly by ses musel vyloženě nutit. Víš, že bys za ni utratil peníze, ale skoro nic by ti nepřinesla.
Tomuhle se říká zákon klesajícího mezního užitku. Každá další jednotka ti dává menší a menší přidanou hodnotu. Za první Kofolu bys klidně zaplatil 150 Kč. Za druhou už méně. Za třetí ještě méně. A u čtvrté už víš, že ti za ty peníze nestojí.
BTW, stejné je to se vším. Třetí sporťák v garáži ti moc radosti nepřinese. Někteří lidi to vědí předem, někteří si to třetí auto musí koupit, aby to zjistili. Často tomu ale zbytečně obětují víc, než by pa chtěli…
1. Kofola
užitek
100 %
2. Kofola
užitek
60 %
3. Kofola
užitek
10 %
4. Kofola
užitek
-20 %
CO OVLIVŇUJE TVŮJ PROCES ROZHODOVÁNÍ
Kdybychom byli jen racionální:
- nikdo by nekouřil
- nikdo by si nekupoval horoskopy
- nikdo by se nepřejídal
- nikdo by nehrál automaty
- nikdo by nekupoval předražené značky
- nikdo by nescrolloval hodiny na mobilu
- nikdo by neprokrastinoval
- nikdo by si nebral nevýhodné půjčky
- nikdo by nechodil spát ve 2 ráno, když musí vstávat v 6
- nikdo by se nevracel do vztahů, které mu škodí
Proto existuje obor behaviorální ekonomie Protože naše rozhodnutí řídí celá řada dalších faktorů:
1. MOCE A PUDY
SEXUALITA
Když s někým začneš chodit, asi to nebude úplně na základě excelovské tabulky, kde by sis analyzoval/a další potenciální partnery podle desítek kritérií. Nejprve se zamiluješ a až pak si své rozhodnutí racionalizuješ.
STRACH
Racionálně by sis měl zjistit fakta a udělat si vlastní názor.
Ale některé politické strany fungují jinak: nejdřív tě vystraší („hrozí problém!“) a pak nabídnou řešení („zvol nás a my tě ochráníme“). Strach prodává, a ovlivňuje rozhodování víc než fakta.
TRAUMATA
Logicky víš, že věci bys měl dělat podle toho, co opravdu potřebuješ. Ale když máš nějaký komplex (třeba výška / délka), můžeš mít potřebu si to „vykompenzovat“. Vyšší boty nebo auto značky BMW
2. ZKRATKY V HLAVĚ (BIASY)
ZJEDNODUŠUJEME REALITU
„Tohle znám = tohle vezmu.“ Např. vezmeš značku, kterou jsi už někde viděl, aniž bys řešil kvalitu.
ŠPATNĚ ODHADUJEME PRAVDĚPODOBNOSTI
Logicky je cesta autem mnohem nebezpečnější než let letadlem. Ale protože pády letadel vidíš ve zprávách, máš pocit, že jsou častější.
Mozek nepracuje s daty, ale s tím, co si snadno vybaví.
IMPULZIVNÍ ROZHODNUTÍ
Ideálně bys měl řešit, kolik je produkt skutečně hodnotný. Ale když vidíš „z 3000 na 1500“, máš pocit výhry, i když bys to jinak vůbec nekoupil.
3. VLIV OSTATNÍCH (SOCIÁLNÍ TLAK)
CHCEME ZAPADNOUT
Mohl bys říct: „Nechce se mi, nejdu.“
Ale když jde celá třída, jdeš taky, protože nechceš být ten jediný, kdo je proti.
BUDUJEME STATUS
Tvůj mobil funguje úplně v pohodě.
Ale když vidíš ostatní s novějším, začneš mít pocit, že ten tvůj „už není ono“.
NAPODOBUJEME OSTATNÍ
Racionálně by sis měl koupit věci, které fakt využiješ. Ale když to vidíš všude na TikToku, najednou máš pocit, že to „potřebuješ taky“.
4. ŠPATNÉ ODHADY SEBE SAMA
PROKRASTINACE
Víš přesně, co máš dělat. Ale místo toho si řekneš: „Ještě jeden díl“ a najednou jsou pryč dvě hodiny.
ŠPATNÉ PLÁNOVÁNÍ ČASU
Myslíš si, že úkol zabere půl hodiny. Realita? Děláš ho ve stresu večer a trvá ti třikrát déle.
PŘEHNANÉ SEBEVĚDOMÍ
Půjdeš All-IN do Bitcoinu, protože tomu fakt věříš a všichni statní jsou blbci.
PŘEHNANĚ NÍZKÉ SEBEVĚDOMÍ
Místo tvojí šéfové se uvolnilo, ale ty to místo nedostaneš, protože by ses musel/a přihlásit do výběrového řízení a tam přece „nemáš šanci“, protože jsou všichni kokem lepší.
AVERZE K RIZIKU
Co by sis vybral ty?
Mít jistých 1 000 Kč, nebo si hodit mincí, když padne panna, získáš 2 100 Kč, když orel, nedostaneš nic?
We buy things we don't need with money we don't have to impress people we don't like.
PRO TY, KTEŘÍ SI STÁLE MYSLÍ, ŽE LIDÉ JSOU RACIONÁLNÍ
Pojmy v této lekci