Když je banka tak velká a propojená, že by její krach ohrozil úspory milionů lidí a další firmy, stát ji raději podrží penězi daňových poplatníků. Odtud pochází výraz „too big to fail“, tedy příliš velká na to, aby padla. Kritici namítají, že je to nespravedlivé: zisky si banka v dobrých časech nechá, ale ztráty pak zaplatí všichni.

Přesně to se stalo během finanční krize v roce 2008. Vlády v USA i v Evropě nalily do bank obrovské sumy, aby je udržely naživu a zabránily ještě horšímu pádu. Zachránit banky se povedlo, ale účet za to nakonec zaplatili běžní lidé ze svých daní.